Ve sportovní terminologii je týmový hráč často používané slovo. Co se ale myslí tím, když o někom řekneme, že je týmový, resp. že hraje týmově?
Nejprve si musíme ujasnit, co je to tým. S mladými Motoráky jsme si na společném workshopu vymezili tým následovně: „skupina jednotlivců, kteří si vzájemně pomáhají a respektují se“. Můžeme říci, že tým je skupina, ve které jsou mezi jejími členy utvořeny vazby vzájemnosti a společného fungování. Tuto skupinu dále spojuje určitý společný proces a cíl – v ledním hokeji je to například společné trénování a hraní zápasů s cílem zlepšovat se ve hře a vyhrávat. Můžeme doplnit, že pokud tým funguje správně, jsou v něm přítomné hodnoty respektu
a vzájemné podpory a hráči v něm společně rostou ve sportovce s morálním přesahem do běžného života. Ponechme nyní stranou rozdíly mezi sportovními či pracovními týmy a podívejme se na to, kdo je to týmový hráč.
Při odpovědi se přidržme toho, jak jsme doposud charakterizovali tým. Je přitom důležité rozlišit mezi deskriptivní a normativní rovinou. Zatímco v deskriptivní rovině popisujeme, co dělá týmového hráče právě týmovým hráčem (tj. jaký týmový hráč je), v normativní rovině utváříme podmínky, které jsou žádoucí pro to, aby někdo týmovým hráčem byl (tj. jaký by ideální týmový hráč měl být). Zdá se pak, že týmovým hráčem na rovině deskripce je jednotlivec ve skupině, který pracuje na společném cíli
s ostatními. Důležitým dodatkem ale je, jakým způsobem vlastně pracuje. A zde se dostáváme z roviny deskriptivní spíše do roviny normativní. Týmový hráč v normativním smyslu respektuje další jedince ve skupině, podporuje je v osobním růstu, je pro ně parťákem a zdravým konkurentem. Umožnuje tvrdé střetávání, ovšem vždy v duchu kooperace s cílem posunout sebe, druhého a celý tým na vyšší úroveň dovedností a výkonů.
Při bližším klíčování pojmu týmový hráč se nabízí několik otázek vyžadujících vyjasnění. Jedna z nich se může týkat vztahu mezi pojmy týmový hráč a kamarád. Je týmový hráč vždy kamarádem s ostatními členy týmu? Pokusím se ukázat, že pro roli týmového hráče a obecně pro koncept týmu jako takového je kamarádství obohacujícím prvkem, ale ne nutnou podmínkou. Kamarádství je totiž specifický vztah mezi osobami, který vzniká na základě určitých vzájemných sympatií. Nelze ho automaticky navodit tím, že dané osoby dáme do jednoho kolektivu. Lze si ale představit, že kamarádi utvoří silný kolektiv či že v rámci skládání sportovního týmu si někteří hráči skrze společně strávený čas a společné zážitky vypěstují kamarádské vazby. Tým složený z kamarádů může mít větší kohezi (soudržnost) a přečkat spíše náročné momenty. Co tým utváří jsou ale takoví hráči, kteří jsou podle výše uvedeného popisu týmoví, ať už jsou či nejsou kamarádi.
Jak se takovým týmovým hráčem stát?
Na jednu stranu je naše týmové nastavení podmíněno osobností a zkušenostmi. Mnoho z daného nastavení vychází z výchovy v rodině a kontaktu s naším blízkým okolím. Děti vyrůstající v rodině, kde se nenásilnou
a inspirující formou setkávají s přínosy týmového nastavení, budou týmovými hráči spíše než jedinci, kteří se naučili vzorec chování „Raději si vše udělej sám, protože na druhé se nedá dost dobře spolehnout“. Přes podmíněnost osobností a výchovou v sobě ale týmovost můžeme pěstovat. A to hned několika způsoby.
Jedním ze způsobů je aktivní pěstování důvěry v ty, se kterými spolupracujeme, a to skrze komunikaci s nimi. Jsem-li například součástí hokejového týmu, mohu důvěru ve své spoluhráče podporovat tím, že s nimi budu komunikovat o svých záměrech pohybu na hřišti nebo
o tom, jak bychom měli sehrát další akci. Budeme společně hledat, v čem je kdo z nás dobrý a rozdělovat role ve hře tak, aby každý mohl prodat své silné stránky.
Dalším způsobem rozvoje týmovosti je aktivní snaha fungovat v kolektivu. Jednoduše řečeno, týmovost u sebe rozvíjím tím, že se stanu součástí kolektivu a pracuji v něm na společném cíli. Snažím se druhé podporovat a spíše než jen „jet na sebe“ se starám o společný rozvoj skupiny – i tím, že se přizpůsobím společné cestě.
Rozvoj týmovosti je samozřejmě běh na dlouhou trať – týmovými se nestáváme ze dne na den. Být týmovým ovšem nese své ovoce. V týmu rozvíjíme své osobní kvality
a můžeme dosáhnout výsledků, kterým bychom se sami ani nepřiblížili.
Jak u sebe rozvíjíte týmovost Vy?
Chcete-li se na příspěvek podívat ve formě videa, pak koukněte na tento odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=r4wm5gMvdqQ&t=1s
Jak bychom podle Vás měli ideálně vychovávat mladé lidi, případně mladé sportovce? Podle mého názoru jsou často mladí lidé vychováváni jen pro jednu možnost – tedy buď týmovost nebo individualita. Nebezpečí vidím v tom, že pokud jsou lidé vychováváni jen jako týmoví hráči, tak pak si v životě nevědí rady, pokud se mají spolehnout pouze sami na sebe. A pokud jsou vychováváni tak, aby spoléhali jen sami ne sebe, pak mohou mít často problémy, pokud mají efektivně působit v týmu. V životě je podle mne důležité umět na základní úrovni obojí – tedy jak pracovat v týmu i individuálně. Možná se ale mýlím a rád si poslechnu Váš názor… 🙂
Dobrý den. Díky za otázku a za komentáře. Problematika výchovy mladých lidí a mladých sportovců je velmi složitá. Souhlasím s Vámi, že je důležité učit se jak pracovat v kolektivu, tak umět fungovat za sebe. Týmovost nicméně nahlížím spíše jako ctnost než jako extrém, ve kterém když jsme, tak nejsme schopni spolehnout se na sebe. Být týmový v sobě dle mého nese schopnost plnit vymezený úkol, tedy schopnost fungovat za sebe a nést zodpovědnost.