Hokejová sezona je poměrně dlouhá a náročná. Jedná se o časový úsek, během kterého si hráč projde drobnými i většími krizemi, narazí na dosud neznámé situace, které musí řešit, či bude postaven před klíčové momenty, které určí další směřování jeho kariéry. Není velkým tajemstvím, že každý hráč je originální. Pro dosažení osobního mistrovství potřebuje nalézt svou jedinečnou cestu. Odmyslíme-li ovšem specifika této cesty pro každého hráče, můžeme přijít na několik obecných rad, nad kterými je vhodné se zamyslet. V následujících několika řádcích se pokouším vypíchnout obecné tipy pro ty z Vás, kteří se chcete dobře psychicky připravit na nadcházející sezonu. Berte je prosím jako inspiraci pro Váš další rozvoj spíše než jako přísný návod. Rady píši pro prostředí hokeje, mohou ale posloužit i v jiných sportech.
- Stůj zpříma s rameny dozadu a dívej se rovně – Výzvou pro sportovce, který chce být úspěšný, je mít zdravé sebevědomí. Někteří jsou arogantní a myslí si, že dokáží vše. Takovým chybí pokora a často svůj potenciál udusávají mylným sebepojetím a klamáním sebe sama. Někteří jsou příliš skromní a zatlačují sami sebe do pozadí. Takovým chybí odvaha vyjít na světlo světa a předvést svůj um. Máš-li zdravé sebevědomí, vrháš se do nových výzev s pokorou a rozvíjíš se jako hráč i jako člověk. Jak navíc říká psycholog J. B. Peterson, budeš-li sebe prezentovat jako poraženého, lidé tě budou vnímat jako někoho, kdo prohrává. Budeš-li stát rovně, budou se na tebe dívat a chovat se k tobě jinak. Poznávej proto, kdo opravdu jsi, rozvíjej se a měj u toho zdravou osobní hrdost.
- Ujasni si, co chceš a co můžeš ovlivnit – Je chvályhodné chtít vyhrát Stanley Cup. Pokud to ale chceš a nehraješ v NHL, je to velmi pošetilé. Je dobré se chtít zlepšit. Pokud ale nevíš, co a proč chceš zlepšit, nebudeš znát pořádně ani cestu, jak toho dosáhnout. Je skvělé chtít nastřílet 50 gólů za sezonu. Budeš to mít ale dost těžké, pokud si brankář. Před sezonou se zamysli nad tím, čeho konkrétního v ní chceš dosáhnout a zdali to máš ve své moci. Zejména se zamysli nad tím, co se chceš naučit a k čemu to učení je, tj. čeho v hokeji chceš v blízké době dosáhnout a kam se posunout.
- Měj v hokeji řád, ne hokej – Opakem řádu je chaos, který na psychické rovině vnímáme jako nečitelný stav, ve kterém se není o co opřít. Řád je oproti tomu stav, kterému rozumíme, ve kterém se cítíme bezpečně a můžeme v něm stavět na dříve postavených základech. Mít řád v hokeji znamená aktivně si zorganizovat osobní sportovní přípravu i běžné rutiny, které k hokeji patří. Znamená to také zamyslet se nad tím, co by mělo být součástí tvého řádu a co je možné vypustit. Je dobré mít do určité míry rozfázovaný den tak, aby si věděl, co tě čeká. Pak nebudeš plýtvat energií, kterou potřebuješ využívat při výkonech na ledě spíše než v neustálém orientování se v chaosu.
- Měj v životě hloubku – Ačkoli hokejové momenty jsou vždy jedinečné, samotná sezona a všední čas v ní může být prožíván stereotypně. Hokejový život může být velmi jednostranný a povrchní. Po náročném tréninku či zápase je člověk rád, že se může najíst a odpočinout si. Na nic dalšího často sportovci nemají energii ani chuť. Je nicméně důležité věnovat se osobnímu rozvoji i mimo hokej. Měj životní plány, nejen ty sportovní. Poznávej realitu kolem sebe. Čti knihy, které ti rozšíří obzory. Choď za kulturou. Setkávej se s lidmi, ale vyhrazuj si i čas pro sebe. Žij pestře a ponoř se do života, neklouzej jen po jeho povrchu.
- Směj se! – Život je hodně náročný a hokej je toho jasným odrazem. Hráči jsou vystavováni velké fyzické námaze, psychickému tlaku i stresu z udržení pozice v týmu. Někdy je opravdu těžké se smát a udržet si v tom všem humor. Je to ale dobrý způsob, jak mít potřebný odstup od věcí a radovat se ze života. Smát se neznamená vysmívat se nebo posmívat se, ale spíše radovat se, bavit se. Začni s humorem u sebe. Udělej si srandu ze sebe samého. Neber se tak vážně. Vymýšlej zábavu se spoluhráči a pomáhej tak vytvářet pozitivní atmosféru v mužstvu.
- Srovnávej se sám se sebou – Hokej je soupeřivý sport, ve kterém je běžná velká rivalita mezi hráči. Zdá se přirozené pokukovat po tom, jak se komu daří a snažit se mu vyrovnat nebo ho dokonce předehnat. Problém však je, že takovéto srovnávání není do velké míry užitečné pro osobní rozvoj. Každý hráč má svou cestu rozvoje, kterou má prošlapat, a ne kopírovat cesty druhých. Srovnávání s druhými odvádí pozornost od nás samých a dostává nás ze zóny kontroly do světa toho druhého, který nám diktuje tempo. Jak uvádí Jim Thomson, pro dosažení osobního mistrovství je lepší se srovnávat sám se sebou. Toto srovnání znamená v zásadě posun na vlastní ose a postupné zlepšování.
- Chtěj růst – V psychologické literatuře můžeme rozlišit dvě základní nastavení mysli. Carol Dwecková je popisuje jako fixní a růstové. První znamená, že jsem přesvědčen o danosti některých věcí, např. talentu či inteligence a s danou daností nemůžu nic moc udělat. Druhé nastavení naopak předpokládá, že mohu růst a v procesu učení se zlepšovat. Chtít růst znamená vzít opratě svého života do vlastních rukou a aktivně ho řídit. Chtěj růst, chtěj se zlepšovat a měj za sebe odpovědnost. Podle Jima Thomsona je růstové nastavení mysli nedílnou podmínkou k dosažení osobního mistrovství.
Co byste přidali nebo co Vás napadá za otázku?
Držím pěsti! 🙂