V rámci filosofické konzultace nedává konzultant klientovi hotové odpovědi, ale pomocí otázek ho zve k přemýšlení. Pomoc spočívá v tom, že se konzultant táže takovým způsobem, že klienta přivádí k hlubokému zamyšlení nad zkoumanou otázkou či problémem. Užívá přitom prohlubující otázky. Dále pomáhá tak, že dbá na koherentnost (souvislost) a jasnost klientova myšlení, a to především pomocí problematizujících, projasňujících a konceptualizujících otázek. Tyto otázky přivádějí klienta k uvědomění si jeho myšlenek, na obecnější rovině ho zvědomují pro něho samého. Díky tomu může klient vidět sám sebe v jasnějším světle a pracovat na svém dalším rozvoji efektivněji.
Konzultant není od toho, aby klientovi nastavil život. Není rádcem, ale profesionálním partnerem v dialogu. Neřeší myšlenkové problémy za klienta, ale vždy s ním. Nepoužívá subjektivní dojmy a preferované myšlenky, ale racionálně odůvodnitelné otázky a tvrzení. Konzultant dělá to, že přivádí klienta k hlubšímu poznání sebe sama a světa, ve kterém žije. Důležitou součástí je vyjasňování relevantních pojmů v klientově životě. Zároveň s ním pracuje na případných změnách jeho životní filosofie tak, aby klient žil naplněnější a autentičtější život.
Filosofická konzultace není pomáhající profesí. Pomáhá klientovi jaksi nepřímo (podněcuje, inspiruje), nepomáhá řešit psychologické obtíže ani vyřešit konkrétní životní problémy. Jedná se o platformu intenzivního přemýšlení, ve které klient prohlubuje porozumění důležitým tématům a poznává sám sebe. Ve své praxi používám filosofickou konzultaci jako důležitý doplněk k mentálnímu koučinku.